PSÍ HOTEL POHODA

Psí škola Pohoda a později i psí hotel fungují už bezmála 14 let. Začínala jsem skupinovým výcvikem v parku na Košuteckém jezírku s dvouměsíčním miminkem v kočárku. Poté se mi povedlo získat malý oplocený pozemek a já začala budouvat psí školu na pevném místě, později přibyly kotce a mobilní zázemí a vznikl psí hotel. Za tu dobu mi prošly rukama stovky psů, desítky záchran, spousta krásných příběhů, ale také dost náročných situací. Nikdy mě ani nenapadlo, že jednoho dne budu muset prosit o pomoc. Ale ten okamžik přišel – a já doufám, že společně dokážeme hotel zachránit.

Co se vlastně děje?

Musíme se vystěhovat

Byl to kus práce, srdce, dřiny, radosti, stovky psů a jejich spokojených majitelů. Někdy i ne zrovna milé situace, i to k naší práci patří. Bohužel je to nějaký čas, co se všechno obrátilo vzhůru nohama.

Dvanáct let tedy mám na zahradě kotce, kůlny, mobilní zázemí a obyčejný plot. Nikdy to nikomu nevadilo, protože to podle tehdejších pravidel ani stavby nebyly. Před rokem a půl mi přišel papír o odstranění. Paní z úřadu přijela na místo, vše si prohlédla a řekla mi přímo: „My o vás víme, že tu máte pejsky, teď se stavby jen dodatečně povolí, oběhnete pár razítek a máte klid.“ Jenže se ukázalo, že psí kotce, mobilní zázemí na kolečkách a plot jsou skutečné „stavby“, které v záplavové zóně nesmím mít. Takže ač stavební úřad problém nemá, je tady tento zádrhel a místo obíhávání razítek začalo velké shánění náhradního řešení. V současné době mi právní zástupce pravdideleně prodlužuje řízení, samozřejmě za dost tučnou úplatu, říkám tomu takové "výpalné". Současně sháním kam se přestěhovat, jenže kupte nový pozemek na vhodném místě, když máte tak sotva na synovu školu v přírodě. Práce, kterou dělám mě sice naplňuje a dělá štastnou, dokážu uživit syna i sebe a své psy, těší mě přízeň mých drahých zákazníků, ale žádné velké úspory z toho vykřesat nejdou, navíc, když spoustu psů, o které majitelé občas ztratí zájem, dotujete ze svého.
Přesto se stal malý zázrak a podařilo se najít nový pozemek do pronájnmu a dokonce jen kousek od toho původního, ale už ne v záplavové zoně. Místo, kde bych mohla pokračovat v práci, kterou miluju, abych mohla dál živit nejen sebe, ale hlavně svého syna a celé naše malé psí království.

Rozhodnutí o vyklizení pozemku mě naprosto položilo – nejen profesně, ale i lidsky. Vždycky jsem táhla vše sama, domácnost i podnikání, a pět let jako samoživitelka, jsem už pár let finančně dost na hraně. A co jsem měla našetřené pro mimořádné výdaje rodiny i podnikání, spolkly jiné věci, které prostě nešly odkládat:

• * školné a obědy pro mého syna (cca 100 000 Kč ročně)
• * rovnátka, která nás vyšla na víc než 100 000 Kč
• * pravidelné návštěvy psychologů
• * léčba mého psa Berryho, která zatím stála kolem 30 000 Kč a další výdaje mě teprve čekají.
• * akutní léčba a ubytování cizího pejska na hotelu, které nyní dotuji – majitel slíbil úhradu, ale zatím to visí celé na mně
• * ubytování a strava dalšího pejska, který je u mě, kde majitelé slibují poslat peníze, ale také zatím nic

Tohle všechno způsobilo, že když je konečně kam se přestěhovat, nemám už na investice do převozu, likvidaci starých a výstavbu nových prostor.

A tak jsem založila sbírku na Donio. Ne proto, že bych čekala, že to někdo zaplatí za mě. Ale proto, že to sama v této chvíli nezvládnu – a zároveň nechci tenhle sen ani službu pro psy a jejich majitele nechat zaniknout.

Pokud budete tak ochotní pomoci nám pokračovat dál, podpořit nás můžete tady: SBÍRKA - KOMERČNÍ PROJEKT DONIO

Moc vám děkuju za každou korunu - i 20 kč se pomůže, sdílení i podporu. Díky vám máme šanci začít znovu – a ještě lépe.